Září 2009

muj blog v jazycich

13. září 2009 v 21:16 | Yukiko |  _Písání_
Muj blog japonsky ^^:3
a anglicky

Životní láska 2. díl

13. září 2009 v 20:46 | Yukiko |  _Písání_
"Vypadáš krásně,"
řekl modrooký muž. Ano muž. Muž kterému se blížilo osmnácti. Tak jako dívce po jeho levé ruce kterou velice šarmantně zdravil.
"Ahoj Naruto" odvětila ona, notně červenající se dívka.
"Promiň, že jdu pozdě!"
zasmál se bloňďáček. "nevadí, jsi přece Hokage ten má porad hodně práce!"
"Půjdeme?"
Otázal se Hokage a dívka přikývla. Vyrazili vzhůru po cestě. Růžovláska se otázala kam to vlastně jdou ale odpovědi se jí nedostalo.
Šli už docela dlouho a hovořili jen o nepostatných věcech. Mluvili o par poslednich misích které Narutoho udělil nejlepšímu učiteli Konohamarovi. Mluvili o nejnovějších žácích ve škole a dalších věcech kolem listové. Cesta se ubírala prudce vzhůru. Sakura s Narutem byli tak zabráni d hovoru, že si Naruto ani nevšim, že už jsou na místě. "Saku jsme tu!" vyhrkl ve chvíli kdy zrovna zníceně popisoval jak Konohamaru učil sváděcí techniku prváky. Nepříliš vysoká, zelenooká dícka co stála po hokageho oku se podívala před sebe. Před ní se rozprostírala obrovská louka plná vlčích máku a uprostřed stál obrovský Sakurový strom. Foukal letní vánek ve kterém se všechna ta krása něžně třepotala. Nebe bylo čistě mordé a střídavě poseté mrakovými ovečkami. "Naruto..." vydechla omámeně Sakura. "Tušil jsem, že se ti tady bude líbit." Řekl naruto načež se rozběhl do louky a vykřikl: " Sakuro, poběž!" Růžovláska neváhala a běžela za ním směrem ke stromu. Po chvíli pošťuchování už oba seděli na větvi. Kolem nich létali růžové sakurové lístky. Sakuřiny růžové vlasy poeticky vlály. "Přijde mi, že takhle krásně mi ještě nebylo," poznamenal naruto při pohledu na nebe, "ty a já tady, to že, jsem hokage... a navíc to mi připomíná zjistil jsem další informace o sasukem!"
"Naruto, nech toho prosím..." Sakuřiny oči se naplnily slzami. "Copak to nechápeš? On nás nechce... kdyby chtěl abychom byli společně vrátil by se.. Itachi je už dávno mrtev už splnil svůj úkol... ale nevrátil se... Skoro tě zabil... Už tolikrát... Mě bys udělat to co já Naruto... pokusit se zapomenout..."
Hokage nemohl uvěřit svým uším. Zapomenout? Po tolika letech... Tolik po něm pátral... Dal do toho vše... Ona taky... Zapomenout? "Sakuro... ale... jak... kdy..."
"Pochop to Naruto... Nemá cenu po něm pátrat... Jsi hokage tvoje vesnice tě potřebuje... Dospěj už přece..." Sakuro vstala "Sasuke už není... teď je Konoha... Tahle chvíle... my dva..."
Dívka se pomalu sehnula k blonďákovi. Její sladce růžové rty se něžně dotkly těch jeho. Jakoby se zastavil čas. Jakoby ta chvíle byla věčná. Její růžové vlásy se mísily s růžovými kvítky. Vánek je oba hladil po tvářích a po ústech která byla láskyplnně spojená v jejich první polibek... to je realita...
(Brzy bude další :D)

SB

13. září 2009 v 17:41 | Yukiko |  _Písání_
Od meho historicky prvniho SB blanky - Yumeko diky :D a tady dole je pro ni a jeste pro crazy.Aminqu / Hinatku ♥

http://otaku-no-web.blog.cz/
http://ami-chan.blog.cz/


Úvodní díl 1. kapitola - životní láska

10. září 2009 v 22:13 | Prcek |  _Písání_
Seděla na lavičce a prudce houpala nohama. Vlasy jí vlály ve větru a ona lehce nejistě vyhlížela toho, s kým měla schůzku. Tolikrát ho už odmítla, ale pak se nad tím zamyslela. "Co když je vlastně ten pravý? Co když už je čas zapomenout na Sasukeho?" Na její životní lásku. Možná je čas to přehodnotit. Přišlo jí, že něco zahlédla v dálce. Lehce se nadzvedla na rukou a natáhla krk. Je to on... už přichází.

"Konečně s ní mám schůzku. Mám pocit, že jsem nejšťastnější ninja na světě." Říkal si vcelku vysoký a mužně urostlý ale přesto dětsky střelený ninja. Ninja co byl jedním z nejsilnějších v celé Konoze. A zároveň nejslabších. Pro své přátele by obětoval život. Natož pro svou lásku ...
Najednou se mu rozbušilo srdce. Už ji vidí. Čeká na něj. Mává mu. Ano opravdu mává na něj. Na nikoho jiného. Za ty dlouhé roky čekání už konečně mává jenom na něj ...


Jeho dlouhý plášť vlál jak rázně kráčel vlhkou a studenou chodbou. Šel několik desítek metrů pod zemí. Byl to nezvyk nemít kam spěchat. Ale on si nemohl pomoct. Pomstil se... všechno už je pryč může jít kam chce. Ale on jde do velké místnosti v podzemním úkrytu. Jde se podívat, co všechno tu ještě zbylo z Orochimarových pokusů. Když šel takovou rychlostí, jakoby červené mráčky na jeho plášti letěli na černé obloze temné látky. Jsou to dva roky nazpět, co vzal místo v Akatsuki po svém bratrovi. Dva dlouhé roky...
(Líbí? Pouze úvodní díl :) Brzo bude pokráčko)

Ahojky

10. září 2009 v 20:00 | Prcek |  _Písání_
:) tenhle blog má být predevsim o anime. Tedka sem četla krásně smutné yaoi na super blogu a chci sem na nej dat odkaz stoji to zato mrknete na nej a brzy se dockate i me FF :) prvniho dilu ♥ http://ajka-ijka.blog.cz/

Začínáme :)

2. září 2009 v 19:32 | Prcek |  _Písání_
na tenhle blog jsme fááákt dosti házela bobek :D (Ano Čípi) ale ted jswem jaksi nevytížená takže mi to úpřipadá jako dobrá vtzráta času :):):)
ak jo budu zde psát o muzime,anime a manze,stylech a všem co mě i vás zajímá.
Tuhle zprávu věnuju Tán a Radimovi kteří jsou mým sluncem těchto dnů a nakonec Tereze Tancerové portože sem s ní chtěla blogovat :)